6. Ukládání do proměnných

6.1. Teorie

Data se v programovacích jazycích ukládají do proměnných.

• V Pythonu se čísla a řetězce ukládají do proměnných pomocí přiřazovacího operátoru „=“.

• Pro uložení čísla do proměnné je třeba pouze určit její název a přiřadit mu hodnotu čísla. Například takto bychom vytvořili proměnnou s názvem „cislo“ a uložili do ní hodnotu 10.

cislo = 10

• Pro uložení řetězce do proměnné postupujeme podobným způsobem. V Pythonu můžeme řetězce uvést v jednoduchých uvozovkách ('text') nebo ve dvojitých uvozovkách ("text"). Například takto bychom vytvořili proměnnou s názvem „retezec“ a uložili do ní řetězec „Ahoj, světe!“.

  retezec = "Ahoj, světe!"
  

• Python je dynamicky typovaný jazyk, což znamená, že nemusíme explicitně určovat typ proměnné při jejím vytváření. Typ proměnné je automaticky určen na základě hodnoty, kterou do proměnné přiřazujeme.

6.2. Úkol

• Uložte do proměnné pocet_studentu číslo 123.

• Uložte do proměnné pozdrav_mendelu řetězec „Ahoj na MENDELU.“

Tip. Všimněte si, že používáme poměrně dlouhá jména proměnných. Proč? Zpravidla chceme, aby jméno proměnné vyjadřovalo, co proměnná obsahuje. Proto se jisté délce nevyhneme. Pokud se Vám nechce jména proměných přepisovat, můžete je označit a překopírovat. Lepší je však využívat schopnosti textového editoru doplňovat kód podle kontextu. Poté stačí buď jenom začít psát a automaticky se nabízejí možnosti doplnění, nebo si nabídky možností vyvolat. V praxi při opakovaném výskytu proměnné s dlouhým názvem napsat několik znaků a název doplnit (případně navrhnout možná doplnění). V případě zápisníku Jupyter k vyvolání možných doplnění slouží tabelátor. V některých systémech se nabídka doplnění vyvolává automaticky. V editoru zde v Moodle můžete automatické doplňování zapnout v nastavení po vyvolání CTRL+, a zatrhnutí volby „Live Autocompletion“.